Život ve Zdibech

Fajn odpoledne čtenáři a ZZ,

jako psavec chci poděkovat za umožnění vyjádřit své zkušenosti ze života v naší obci. Začala jsem v celkem krátkém horizontu mezi sebou přeskakovat z práce rovnou do další práce. Nejedná se o žádný trend moderní doby, avšak zkrátka nikde jsem neměla ještě tak dobrý pocit, abych zůstávala. Peníze by nehrály až takovou roli, jako samotné náplně práce, což doufám jednou narazím na jackpot. Co mi ovšem zcela vždy zůstalo, byli přátelé, respektive bývalí kolegové z různých částí Prahy. Ptáte se, co má můj osobní život společného se zajímavostmi z našeho obecního světa? Jsou to Zdiby samotné. A čím déle zde žiji, tím více zjišťuji, jak profláklé, v dobrém, začínají být. Totiž nejdříve mou pomyslnou záhadou bylo, jak z celého okraje Prahy zrovna Zdiby může někdo znát, natož velkou náhodou moji přátelé ze zcela odlišných koutů hlavního města. Všechno to začalo konverzací o bezlepkové dietě, kdy se dvě kolegyně rozmluvily o cukrárně „kousek za Prahou“. Dodala jsem, že ve vesnici, kde žiji, máme shodou okolností také cukrárnu, která si zakládá na bezlepkovém pečení – k mému překvapení opravdu myslely „naší“ cukrárnu. Prý si zajížďku pro něco dobrého udělá nejeden člověk a aniž bych chtěla dělat reklamu v tomto článku, musím podotknout, že se není čemu divit, protože cukrárna je opravdu dobrá.

Jindy jsem byla mile zaskočena, že na Zlatém Kopci je chovatelská stanice kočkovitých šelem, doporučeno opět od mých přátel, kteří ani ve Zdibech nežijí. Co se mě týče, mám na ně bohužel alergii, přesto tam s přítelem chceme v nejbližší době zavítat. Vtipné v tomto případě bylo vysvětlování, že se stanice již nenachází v Praze, jak si kamarádi naivně mysleli, protože předpokládali, že Zdiby podobně jako Chabry tvoří část Prahy. Nebudu lhát a přiznám se, že jsem tím byla samozřejmě potěšena, přeci jen to svědčí o tom, proč je zde takový zájem o bydlení.

Budu ráda dále sdílet své poznatky a doufám, že se článek bude líbit.

Lenča, Zdiby