Referendum, přesněji řečeno velké usnadnění referenda, se stává hitem koaličních jednání. Ve čtvrtek bylo na tapetě znovu, při druhé schůzce největšího českého referenďáka Tomia Okamury s Andrejem Babišem. Pánové se sice (zatím) nedohodli na koalici, ale v něčem se shodli: V zálibě v referendu. Po jednání se podle Okamury obě strany shodly na zájmu zákon o obecném referendu prosadit. Kromě ANO také Okamurův nápad podporují Piráti, a ČSSD o obecném referendu chtěla hlasovat už za své vlády. Neuspěla, ale názor, že je potřebné, nezměnila. Takže pro výrazné usnadnění referenda chce dnes najednou hlasovat nejen SPD, ale také ANO, ČSSD a Piráti.
Pojďme se podívat na dvě možná hlasování lidového referenda. První z nich by bylo hlasování o trestu smrti. O jeho znovuobnovení. Trest smrti byl v Československu zrušen v roce 1990 po revoluci. CVVM od roku 1992 provádí průzkumy, jaká část obyvatelstva republiky by byla pro jeho znovuzavedení. Podpora trestu smrti sice klesá rok po roce, jak se naše země civilizuje. Přesto jsou čísla dodnes děsivá: Letos již bylo pro existenci trestu smrti 53 procent obyvatel Česka, kdežto proti popravám se stavělo 38 procent dotázaných. Takže kdyby bylo všelidové hlasování, nade vší pochybnost by se znovu zavedl barbarismus, který nemá v civilizovaném světě co dělat.
Ano, existují výjimky, kdy proti popravě nejde nic namítat, kdy není nejmenší pochybnosti o vině. To byla třeba poprava Saddáma Husaina. Všechny „obyčejné“ popravy však smrdí zcela nepřijatelným rizikem justičního omylu – bez ohledu na stále dokonalejší kriminalistické metody u soudu sedí lidé, a ti chybují. Takže pokud existuje trest smrti, existuje i reálné riziko popravy nevinného. Které je ovšem pro civilizovanou společnost natolik nepřijatelné, že je lepší prostě trest smrti nemít. Tento argument už po celé Evropě přesvědčil elity – takže i zákonodárce, a není myslitelné, že by se v Evropě trest smrti obnovil.
Pokud by o něm však měli rozhodovat čeští občané, tak budou hlasovat i ti tak hloupí, že výše uvedený argument proti trestu smrti nepochopí – a popravy obnoví. Druhý příklad je požadavek na zvláštní zákony pro Romy. Zde nemám k dispozici pregnantní čísla, ale na základě častého pracovního pohybu v celém spektru sociálních prostředí nemám nejmenší pochybnosti o tom, že nejnižší vrstvy by požadovaly zavedení segregačních zákonů pro Romy. Slyšel jsem stesky, že něco takového není, v skupinách označovaných jako „white trash“ tolikrát, že jsem skálopevně přesvědčen o úspěšnosti referenda o jejich zavedení. Přitom zavést pro nějaké etnikum zvláštní zákony je koncem jakékoliv svobody a demokracie. Takže – i když to tak často nevypadá – poslanci jsou skutečně elity a na rozdíl od lidu ty největší hrůzy prostě nepřipustí, jsou už natolik civilizovaní, že něco jako etnickou segregaci nebo návrat poprav prostě nedovolí.
Přímá referenda jistě dobře fungují ve Švýcarsku s jeho kultivovanou, vzdělanou a demokratickou populací.
My na ně prostě nemáme, jsme pořád jako národ do té míry primitivní a nevzdělaní, že by při přímé demokracii vítězila nedemokratická a nesvobodná volba necivilizované lůzy. Lid by volil tak, jak máme zcela pregnantně prokázáno čísly kolem trestu smrti. Takže – žádné obecné referendum, prosím!
